Ezop: záhada řeckého bajkaře

O zakladateli formátu bajky je toho známo poměrně málo. Jeho příběhy o zvířatech jsou považovány za první morální příběhy západní civilizace. Říká se, že se díky svým pohádkám vysvobodil z osidel otroctví a dotáhl to až na poradce krále. Jeho jméno i animistickým tónům příběhů vede historiky k domněnce, že pocházel z Etiopie.

Co zatím víme

První zmínka o něm vyplula na povrch asi sto let po jeho smrti. Bylo to v díle řeckého historika Herodota, který poznamenal, že byl otrokem Tyrana ze Samosu a zemřel v Delfách. Jiný řecký historik zase spekuloval o tom, že byl Ezop ze dvora nesmírně krutého Croesa, krále Lydie a egyptský zdroj ho popisoval jako otroka z Egejského ostrova Samos. Ten samý zdroj tvrdí, že potom co byl propuštěn z otroctví, odešel do Babylonu. Jméno Ezop je variantou jména Acthiop, které odkazuje na Etiopii. Zlé postavy některých příběhů vedly historiky k přesvědčení, že mohl být i z Afriky.

Traduje se, že byl pověstný svou moudrostí. Proto když jeho pán učinil neuvážlivou sázku, že zvládne vypít celé moře, zavolal si Ezopa. Stál se všemi lidmi po boku svého pána a prohlásil, že jeho pán vypije celé moře, ale jenom pokud už v něm nebudou další řeky a říčky, protože to v dohodě nebylo. Samozřejmě nikdo nevěděl, jak nechat zmizet všechnu sladkou vodu tekoucí do moře. Tak jeho pán nepřišel o majetek a odměnil se mu svobodou.

Příběh jako z bajky

Ačkoliv se ve škole učíme o tom, že Ezop napsal všechny bajky, není to tak úplně pravda. V té době otroci psát neuměli, proto je jenom vyprávěl, sepsali je až později jeho posluchači. První zaznamenaná bajka se mapuje do 3. století před naším letopočtem. Spisovatelé žijící později jeho bajky dokonce veršovali. Nejznámější z jeho bajek je příběh o želvě a zajíci, kdy si arogantní zajíc myslí, že závod s pomalou želvou stoprocentně vyhraje. Všechny jeho příběhy mají něco společného. Jdou v nich bohatí a silní proti chudým a vždy vyhraje ten mazaný a utlačovaný. Bajky taky upozorňují na to, že počínání přírody se nikdy nezmění.

Smutný konec

Ezopa jeho příběhy nejdřív dostaly pryč z otroctví, pak na něj ale uvrhly nelibost. Byl obviněn z čarodějnictví a krádeže zlatého poháru z chrámu Delfy. Kvůli této krádeži ho král odsoudil k smrti pádem ze skály. Možná právě proto tak často popisoval lidskou tyranii a bláznovství pomocí zvířátek.

Navíc byl celý život těžce nemocen, některé zdroje uvádějí, že byl nějakým způsobem fyzicky chorý. Ale i navzdory tomu procestovat kus světa. Byl v Řecku, Babylonii i Egyptě. Na mola přehlídek by to určitě nedotáhl, ale nesmazatelně se zapsal do historie svým vypravěčským uměním.